logo asociacepravniochrany

 

Mob.: 601 301 771    Poslat email

Na složení zkoušky odborné způsobilosti zbývá:


 
asociace pravní ochrany          asociace nebankovni registr         asociace Taylor cox

asociace CBGC            asociace institut

 Konec rozhodčího řízení mezi spotřebitelem a podnikatelem v České republice

 

Následující článek shrnuje nedávné legislativní změny týkající se zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů („ZRŘ“) a analyzuje jejich možný dopad na rozhodčí řízení v České republice. ZRŘ byl podstatně novelizován zákonem č. 258/2016 Sb.,1 kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru („Novela“). S účinností od 1. prosince 2016 tak nebude „spory ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel“2 nadále možné řešit v rozhodčím řízení podle ZRŘ. Jinými slovy, spory mezi spotřebitelem a podnikatelem již nebudou nadále arbitrovatelné3 – nebude o nich moci být rozhodnuto v rozhodčím řízení, a případný spor tak bude muset autoritativně rozhodnout vždy pouze příslušný soud.

Aktuálně platná ochranná ustanovení v arbitráži ve prospěch spotřebitele v ČR…

Autoři tohoto článku jsou si vědomi, že v minulosti docházelo k určitým excesům v rozhodčím řízení, kde byl jednou ze stran spotřebitel. Tyto možné přešlapy však téměř bezezbytku eliminovala nejen judikatura,4 ale také tzv. spotřebitelská novela ZRŘ z roku 2012.5 Ta zavedla do ZRŘ mnohé instituty, které měly (a dodnes mají) za cíl chránit spotřebitele před případnými nepravostmi v průběhu arbitráže. Jsou jimi například:6

i. Rozhodčí smlouva/doložka musela být sjednána samostatně, tedy nikoliv například jako součást všeobecných obchodních podmínek (§3 odst. 3 ZRŘ před účinností Novely);

ii. Spotřebiteli se muselo dostat náležitého poučení ohledně rozhodčí doložky a řízení samotného (§3 odst. 4 až 6 ZRŘ před účinností Novely);

iii. O sporech zahrnujících spotřebitele mohli rozhodovat pouze rozhodci zapsaní na seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti České republiky („Ministerstvo“) a splňující určitá kritéria, jako například bezúhonnost, dokončené právnické vzdělání apod. (§4 odst. 3 a Část šestá ZRŘ před účinností Novely);

iv. Rozhodce měl informační povinnost sdělit stranám, zda za dobu předchozích tří let rozhodoval spor zahrnující některou ze stran současného sporu (§8 odst. 3 ZRŘ před účinností Novely);

v. Možnost vznášet námitku nedostatku pravomoci rozhodčího senátu či námitku neexistence či neplatnosti rozhodčí doložky kdykoliv v průběhu řízení, a nejen při prvním úkonu ve věci, jako je tomu u klasické arbitráže (§15 odst. 2, poslední věta, před účinností Novely);

vi. Rozhodčí nález musel povinně obsahovat odůvodnění a poučení a rozhodce se musel povinně řídit právními předpisy na ochranu spotřebitele (§25 odst. 2 a 3 ZRŘ před účinností Novely); a

vii. Celá řada dalších zvláštních ustanovení týkajících se zrušení rozhodčího nálezu soudem, respektive odkladu jeho vykonatelnosti (§31 a násl. ZRŘ před účinností Novely).

Podle názoru autorů výše uvedené instituty plnily, respektive stále plní, svou roli – zajišťovaly spotřebiteli více práv, avšak ponechávaly oběma stranám možnost využít arbitráž, a to se všemi výhodami, které tento způsob mimosoudního řešení sporu má (flexibilita, neformálnost, jednoinstančnost,7 a tím pádem i větší rychlost řízení apod.). I přesto se zákonodárce rozhodl rozhodčí řízení zahrnující spotřebitele Novelou zakázat.
Všechny výše uvedené instituty nebude ZRŘ po účinnosti Novely již dále obsahovat. Je to samozřejmě logické – jestliže se zákonodárce rozhodl nadále nedovolovat konání rozhodčího řízení mezi podnikatelem a spotřebitelem, není potřeba blíže upravovat jeho průběh.
Například seznam rozhodců vedených Ministerstvem se stane postupně zcela zbytečným, i když bude ještě mít v následujícím období svůj význam. Rozhodci nyní zapsaní na seznamu budou totiž stále moci rozhodovat spory vzniklé z doložek/smluv, které byly uzavřeny před účinností Novely (k tomu blíže ustanovení přechodná a závěrečná níže).
Mnoho společností (leasingové apod.) nastavilo své fungování a upravilo svou smluvní dokumentaci tak, aby byla v souladu s novelou z roku 2012, což s sebou přineslo nemalé úsilí a výdaje. Co se institucí týká, Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky („Rozhodčí soud“) má ve svém řádu několik speciálních ustanovení pro řízení se spotřebiteli a vede rovněž speciální seznam rozhodců oprávněných tyto spory rozhodovat.
8 I v tomto případě se dá tedy očekávat novelizace Řádu Rozhodčího soudu a upuštění od vedení seznamu rozhodců pro spotřebitelské spory, obdobně jako tomu bude s již výše uvedeným seznamem vedeným Ministerstvem.

… a jejich porovnání v jiných evropských zemích

Autoři tohoto článku provedli základní právní komparaci českého ZRŘ ve znění po Novele a lex arbitri9 (tedy předpisů upravujících rozhodčí řízení v daném státě) těchto evropských států: Rakousko, Velká Británie (Anglie), Francie, Německo, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Švédsko a Švýcarsko.
Lze shrnout, že žádná ze zkoumaných evropských zemí10 se nevydala tak přísnou cestou jako Česká republika – tedy rozhodčí řízení se spotřebitelem v těchto státech konat lze, avšak za splnění určitých (mnohdy velmi přísných) podmínek.
Ty vesměs kopírují ochranná opatření dle ZRŘ ve znění před Novelou.
Například švédská nebo rakouská úprava vyžadují uzavření rozhodčí smlouvy až po vzniku sporu, což je odlišná úprava od české úpravy před Novelou. Ve Francii platí obdobný závěr, i když v mezinárodní arbitráži lze za určitých okolností mít arbitrabilní spor mezi podnikatelem a spotřebitelem (avšak podnikatel musí například prokázat, že uzavřením doložky nedošlo k podstatnému narušení rovnováhy mezi oběma stranami apod.).
Polsko a Maďarsko (stejně jako ČR před Novelou) umožňují spory se spotřebitelem řešit v rozhodčím řízení pouze v případě, že rozhodčí doložka byla sjednána se spotřebitelem samostatně – nesmí být tedy součástí všeobecných obchodních podmínek. Slovensko dokonce přijalo speciální lex arbitri pro rozhodčí řízení zahrnující spotřebitele.11

Jinde jsou pro administraci sporů se spotřebitelem určeny specializované rozhodčí instituce podle sektoru (např. telekomunikace, bankovnictví nebo obchod), jako je tomu třeba v Polsku. V Anglii je podle Arbitration Act 1996 nutné, aby ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem o arbitráži bylo skutečné a nevynucené.
Podle tohoto ustanovení je jako nespravedlivé, a tudíž nevynutitelné označeno ujednání, ve kterém se spotřebitel zaváže k arbitráži u nároku menšího než 5000 GBP (zhruba 150 tis Kč). Švýcarsko zase stanoví, že místem rozhodčího řízení je místo pobytu spotřebitele, a tohoto se nemůže spotřebitel platně vzdát.

Trendem v ostatních evropských zemích je evidentně směřování k mimosoudním způsobům řešení sporů (ADR) a také on-line řešení sporů (ODR), což ostatně plyne z evropské legislativy.12 Typickým příkladem je Německo, které již transponovalo příslušnou směrnici.

Legislativní proces vedoucí k přijetí Novely

Po exkurzu úprav rozhodčího řízení zahrnujícího spotřebitele v jiných zemích Evropy se nyní vrátíme zpět k Novele samotné, konkrétně k legislativnímu procesu, který ji provázel. Novela byla schvalována jako sněmovní tisk 680, respektive senátní tisk 296 a byla navržena a také schválena rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny (usnesení výboru ze dne 30. 3. 2016). Novelizován byl primárně zákon č. 237/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („Zákon o spotřebitelském úvěru“),13 a tak k Novele neexistuje řádná důvodová zpráva. Novela byla přijata prakticky bez diskuse s odbornou veřejností. Ani v jedné z komor parlamentu,14 jejich výborech, ani v průběhu rozprav poslanců a senátorů nepadlo mnoho argumentů pro či proti přijetí Novely. Nicméně existují dostupné dokumenty mapující legislativní proces schvalování Zákona o spotřebitelském úvěru – sněmovní tisk 67915 a senátní tisk 295.16

Vládní Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA)17 hovoří v souvislosti s rozhodčím řízením o „predátorských praktikách spojených s defaultem spotřebitele“ a zároveň zmiňuje povinnost úhrady nákladů soudního/rozhodčího řízení.18 Podle téže zprávy organizace na ochranu spotřebitelů19 uvádějí, že „řada nebankovních poskytovatelů má svou podnikatelskou činnost postavenou převážně na sankcích vyplývajících z neschopnosti dlužníka úvěr řádně a včas splácet než na úvěrové službě jako takové (extrémně vysoké úroky z prodlení, zpoplatněné upomínky, nepřehledné smluvní podmínky, rozhodčí doložky)“ a že „hlavními predátorskými praktikami jsou: využívání zajišťovacích titulů (směnka), exekutorské zápisy, dohody o srážkách ze mzdy, úprava započítání příchozích plateb, slučování žalob, povinnost úhrady nákladů soudního/rozhodčího
řízení“.20

Jak vidíme, oba argumenty ve vládní zprávě jsou totožné a opakují se. Autoři tohoto článku institut náhrady nákladů rozhodčího (či soudního) řízení jako takový nepovažují za žádnou predátorskou taktiku. Tento institut má naopak, alespoň částečně, kompenzovat náklady řízení té straně, která byla ve sporu úspěšná, když zpravidla druhá strana porušila nějakou svou zákonnou či smluvní povinnost. Již po přijetí Zákona o spotřebitelském úvěru se objevily komentáře, že tento zákon podporuje občanskou nezodpovědnost a že nevyváženě zvyšuje práva dlužníků na úkor práv věřitelů.21

Přechodná ustanovení Novely jsou klíčová pro možnost rozhodovat spor zahrnující spotřebitele po účinnosti Novely

Jak jsme již uvedli, účinnost Novely byla stanovena na 1. prosince 2016. Opomíjena by však neměla být ani přechodná ustanovení Novely,22 která je možno shrnout následovně:

i. Platnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle ZRŘ ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy; a

ii. Rozhodčí řízení zahájená na základě rozhodčích smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti Novely se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Toto ustanovení v praxi znamená, že spory mezi podnikatelem a spotřebitelem bude možno rozhodovat v arbitráži i nadále, pakliže rozhodčí doložka bude zahrnuta ve smlouvě uzavřené (či samostatná rozhodčí smlouva bude uzavřena) nejpozději dne 30. 11. 2016 (za splnění všech podmínek ZRŘ pro spotřebitelskou arbitráž, ve znění před účinností Novely); a

iii. Ustanovení Části šesté ZRŘ (seznam rozhodců vedených Ministerstvem) se ve vztahu k rozhodcům zapsaným do tohoto seznamu k 30. 11. 2016 použijí ve znění účinném k tomuto dni, tedy i přes zrušení této části Novelou, jelikož alespoň po určitou přechodnou dobu budou moci tito rozhodci „dorozhodovat“ spory podle předchozího ustanovení.

Alternativní řešení, jak ponechat arbitráž i pro spotřebitele, nejspíše neexistuje

Co tedy udělat, kdyby i nadále strany (podnikatel a spotřebitel) měly zájem na řešení všech svých případných sporů v rozhodčím řízení na území České republiky tak, aby nebyly ochuzeny o výhody arbitráže? Variant není mnoho a bezpečně doporučit se nedá snad žádná.
Autoři se v rámci diskusí s dalšími odborníky setkali i s názorem, že by bylo možno uzavřít rozhodčí doložku či smlouvu s místem arbitráže mimo Českou republiku. Poté by se na rozhodčí řízení aplikovalo lex arbitri tohoto jiného státu. Tak Spotřebitelovým typickým ustanovením by byla dohoda stran na tom, že rozhodčí řízení se bude konat v některém ze států mimo Českou republiku (seat of arbitration) s tím, že místem ústních jednání (venue) bude například Praha.

Toto má samozřejmě mnohá úskalí: 1) bylo by potřeba důkladně zkoumat případná omezení daného lex arbitri tohoto státu, především ve vztahu ke spotřebiteli; 2) záleželo by na výběru instituce (pakliže by nešlo o tzv. ad hoc arbitráž) a úpravě v daných pravidlech; 3) takový cizí rozhodčí nález by nemusel být uznán a vykonán na území České republiky s odkazem na čl.
V Newyorské úmluvy o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, ať už přímo na její:

i. čl. V. (1) písm. a) – o předmětu sporu není možné uzavřít rozhodčí doložku podle právního řádu daného státu, anebo na

ii. čl. V(2) písm. a) že předmět sporu nemůže být rozhodován v arbitráži v místě výkonu rozhodčího nálezu (což by byl přesně tento případ), popřípadě i na

iii. čl. V(2) písm. b) – rozpor s veřejným pořádkem (public order), s odkazem na to, že nový postoj České republiky po účinnosti Novely je, že spory mezi spotřebitelem a podnikatelem nemohou být řešeny v rozhodčím řízení, a tudíž takové rozhodnutí nemůže být na našem území ani vykonáno.
Nad rámec Novely ještě zmíníme další novelu23 ZRŘ, která již také byla přijata. S účinností od 1. 1.
2017 dojde k úpravě řízení před rozhodčí komisí spolku, kdy nový třetí odstavec §40g ZRŘ stanoví, že na rozhodování senátu komise se použijí obdobně ustanovení o rozhodování komise samotné (§40g odst. 1 a 2 ZRŘ). Komise spolku tak bude moci rozhodovat v senátech, jestliže toto členění budou předpokládat stanovy spolku. Toto téma by však již vydalo na samostatný článek.

Přijetí Novely má za následek, že spotřebitel ani podnikatel tak v budoucnu nebudou moci využít výhod rozhodčího řízení – flexibilitu a zpravidla menší formálnost procesu, jednoinstančnost24 – tedy zpravidla rychlejší řízení v porovnání se soudy, možnost určit si kvality a kvalifikace rozhodce a podobně. Autoři článku konstatovali absenci diskuse s odborníky nejen na tematiku spotřebitelskou, ale také na tematiku mimosoudního řešení sporů před přijetím Novely.

Dále porovnali právní úpravy několika evropských zemí s tou českou s jasným závěrem, že ZRŘ po účinnosti Novely bude z těch porovnávaných nejvíce restriktivní, alespoň v oblasti střední a západní Evropy.

Na druhou stranu přijetí Novely může mít podle autorů také své výhody. Tu největší spatřujeme v tom, že by se čistě obchodní arbitráže mohly vymanit z tlaku, pod kterým byly v souvislosti se spotřebitelskou arbitráží. Instituce na ochranu spotřebitele ani jiné obdobné subjekty by tak do budoucna již neměly mít výhrady k ZRŘ samotnému, jelikož tento se již nebude týkat spotřebitelů. V konečném důsledku by neprolínání obchodní arbitráže a spotřebitelské arbitráže (s jejími specifickými ochranářskými ustanoveními) mohlo mít pozitivní vliv i na náhled soudů na rozhodčí řízení jako takové. S vyhodnocením toho, zda k naplnění tohoto pozitivního efektu přijetí Novely opravdu dojde, budeme muset nějakou chvíli ještě počkat.

1) Část sedmá 2) § 2 odst. 1 ZRŘ ve znění dle Novely 3) Srov. Bělohlávek, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 54 a násl. 4) Srov. Olík, M., Maisner, M., Pokorný, R., Málek, P., Janoušek, M. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, str. 11 5) Zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění ZRŘ a další zákony, s účinností od 1. 4. 2012 6) Srov. Olík, M., Maisner, M., Pokorný, R., Málek, P., Janoušek, M. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015, str. 241 a násl. 7) Nedohodnou-li si strany možnosti přezkumu v souladu s §27 ZRŘ. 8) http://www.soud.cz/seznamy-rozhodcu/seznam-rozhodcu-pro-spotrebitelske-spory 9) Srov. Bělohlávek, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 8 a násl. 10) Právní stav k 10. 10. 2016 11) Zákon č. 335/2014 Z. z., o spotrebiteľskom rozhodcovskom konaní a o zmene a doplnení niektorých zákonov

Jestliže se zákonodárce rozhodl nadále nedovolovat konání rozhodčího řízení mezi podnikatelem a spotřebitelem, není potřeba blíže upravovat jeho průběh. 12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů); Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) 13) Tak aby transponoval Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 14) http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/index.htm (42., 44., a 47. schůze); http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=3926 15) http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/index.htm (42., 44., a 47. schůze); 16) http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=3925 17) https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=112848 18) Str. 16 až 17 zprávy 19) Člověk v tísni, o.p.s., Poradna při finanční tísni, o.p.s., a projekt Navigátor bezpečných úvěrů 20) Str. 33 21) http://www.ceska-justice.cz/2016/06/regulace-spotrebitelskych-uveru-zije-obcanska-nezodpovednost-reseni-problemu-bohatych/ 22) Čl. IX Novely

ani jeho protistrana tak v budoucnu nebudou moci využít výhod rozhodčího řízení – flexibilitu a zpravidla menší formálnost procesu, jednoinstančnost. 23) Zákon č. 230/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 24) Nedohodnou-li si strany možnosti přezkumu v souladu s §27 ZRŘ.

Přijetí Novely může mít také své výhody. Tu největší spatřujeme v tom, že by se čistě obchodní arbitráže mohly vymanit z tlaku, pod kterým byly v souvislosti se spotřebitelskou arbitráží.

Zdroj: https://pravniradce.ihned.cz